Jedna z reakcí na článek Poprvé venku – Severočeský lolita piknik 2016 aneb co se dělo v hlavě, která přišla od jedné brolity, že se v něm částečně vidí, mne přiměla více se tématem zabývat. Postupně budu přidávat články, jak s tím bojuji a jak s tím bojovat.

Boj začal v době, kdy by mne ani ve snu nenapadlo, že půjdu v lolitě ven. Kamarád mi doporučil knihu, která mu pomohla v komplikované životní situaci, Moc přítomného okamžiku (Eckhart Tolle). Tato kniha změnila život mnoha lidem i mně. Další kniha od stejného autora byla Nová země. Odstartovalo to můj zájem o mé nitro, zkoumání mých stavů mysli, objev mého strachu, jeho pojmenování. Tomuto kamarádovi jsem se svěřil, chápal mne. Byla to úleva, jako bych byl více člověkem. Nyní čtu Čtyři dohody (Miguel Ángel Ruiz). Má touha po životě začíná být silnější než strach.

Už od přírody jsme každý jiný, ale společnost nás upravila tak, abychom nevyčnívali, byli stejní. Je to něco proti přírodě, proti naší individualitě a tak se trápíme. Každý jedinec ve společnosti je takto upraven a ze strachu upravuje sám sebe, aby nevyčníval, takže společnost reguluje sama sebe.

Přesto, že víte, že tento strach je iracionální, nedokážete se ho zbavit. Stále máte na mysli, že se příliš odlišujete od společnosti. Předpokládáte, že vás odsoudí, přitom soudíte sami sebe. Bojíte se lidí, kteří prožívají stejný strach jako vy a touží se osvobodit stejně jako vy, ale nejsou dostatečně silní.

Nyní stojím před dalším srazem. Zbývají necelé čtyři dny. Tentokrát chci vyrazit z domova, sousedi nesousedi. Jsem rozhodnut to prolomit. Pozoruji svou mysl a představuji si, jak bez zaváhání vyjdu v lolitě z domu. Jak procházím městem a jsem naprosto klidný, šťastný.